Václav Morávek – pobožný pistolník

Václav Morávek, známý jako Pobožný pistolník (8. srpna 1904 Kolín – 21. března 1942 Praha) byl v meziválečném období důstojník československé armády a za druhé světové války hrdina českého protinacistického odboje, člen legendární skupiny přezdívané gestapem „Tři králové“. Používal krycí jména León, Mladý, Vojta, Ota a Procházka.

Byl nejmladším členem odbojové trojice Balabán, Mašín, Morávek, která působila na území Protektorátu v letech 1939–1942. Skupina shromažďovala zpravodajsky cenné informace, které následně posílala do Londýna, byla v kontaktu se špiónem Paulem Thümmelem (A-54), kolportovala ilegální tiskoviny a prováděla menší záškodnickou činnost. Morávek, jenž vynikal odvahou a proslul neuvěřitelnými útěky, vydržel na svobodě ze slavného trojlístku nejdéle. Padl 21. března 1942 při přestřelce s příslušníky pražské řídicí úřadovny gestapa (Geheime Staatspolizeileistelle Prag) v dnešním Morávkově parku (u zastávky Prašný most). Krátce po válce byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka a roku 2005 na brigádního generála.

Odbojová činnost

Tři králové

Společně s dalšími bývalými důstojníky československé armády se podílel na budování krajské organizace Obrany národa. Kolínská divize se nazývala „Pribina“. Morávek byl ale již v létě 1939 převelen do Prahy a zařazen do štábu divize při Zemském velitelství Čechy jako zpravodajský důstojník. Na podzim 1939 se v Praze seznámil s podplukovníkem Josefem Balabánem a podplukovníkem Josefem Mašínem, s nimiž vytvořil zpravodajsko-diverzní skupinu. Skupina, která sama sebe zřejmě nazývala Tři muzikanti nebo Tři mušketýři, shromažďovala řadu informací ze všech sfér života protektorátu, které vyhodnocovala a odesílala do zahraničí (zpočátku pomocí kurýrů, později výhradně radiotelegraficky).Na jaře 1940 byl Morávek nucen přejít do ilegality, neboť se mu na stopu dostalo gestapo.
Od konce jara 1940 se na žádost plukovníka Františka Moravce, přednosty II. odboru Ministerstva národní obrany v Londýně, intenzivně pracovalo na znovunavázání kontaktu s Paulem Thümmelem, známým jako agent A-54. Na doporučení Josefa Balabána se stal spojkou Morávek, mimo jiné pro jeho vynikající znalost němčiny. Styky se podařilo navázat v létě 1940 a s několika pauzami trvaly do března 1942. Role Thümmela dosud nebyla uspokojivě vysvětlena, nicméně hodnota jím dodaných informací byla považována za velmi vysokou a kontakty s ním měly absolutní prioritu.
Spojení s Londýnem obstarávaly vysílačky Sparta I a Sparta II, později krátkou dobu i Libuše.
Diverzní a sabotážní činnost
Mezi záškodnickou činnost Tří králů patřilo rozmisťování výbušnin na lokomotivy, které mířily do Německa či Itálie. S jakým úspěchem tyto své sabotáže prováděli, není možné zjistit. Své výbušné brikety nahodili i na haldy uhlí u kasáren a jednou i u Petschkova paláce. Výbuchu zabránil topič, který si nálože všiml. Dále zakládali požáry a umisťovali bomby v některých továrnách vyrábějících válečný materiál. Nejznámější diverzní akcí byl výbuch nálože na Anhaltském nádraží v Berlíně (do Berlína byla puma dopravena průvodčím a spolupracovníkem odboje Janem Karlem), který měl v prosinci 1940 za cíl zlikvidovat vlak Heinricha Himmlera. Vlak ale měl poruchu a byl přesměrován na jinou stanici.
Výbušniny sháněli na různých místech. Část pocházela ze semtínské Explosie, část pašovali z Jugoslávie. Skladiště zbraní a munice měli u rodiny Líkařů, kteří vlastnili klempířství na pražské Bílé hoře. Odtud zakonzervované a v sudech uložené zbraně rozváželi na různá místa a zakopávali je.
Morávek se podílel i na tajné likvidaci několika nacistů, na čemž spolupracoval i Paul Thümmel. V jednom případě šlo o nespecifikovaného Němce, ve druhém o pracovníka gestapa, který se podílel na mučení Josefa Mašína. Ten byl údajně otráven cigaretou.
Odbojář a šprýmař
Morávek byl vynikající střelec (předválečný přeborník Československé armády ve střelbě z pistole) a všude s sebou nosil dvě pistole a několik zásobníků. Jelikož byl též hluboce věřícím křesťanem, nosil s sebou vždy i kapesní Bibli kralickou, v níž si každý večer, bylo-li to možné, četl. Když se ho Mašín na jednom z jejich prvních setkání zeptal, v co vlastně věří, odpověděl mu legendární větou: „Věřím v Boha a ve své pistole!“

Morávek mezi Třemi králi vynikal místy až ztřeštěnou odvahou. Na pražské velitelství gestapa pravidelně doručoval ilegální časopis V boj (říkalo se tomu „povinný výtisk“), neváhal navštívit v převleku oblíbenou hospodu Oskara Fleischera, šéfa skupiny pověřené jeho dopadením, a nechal si od něj připálit cigaretu. Poté mu přes jeho šéfa Hans-Ulricha Geschkeho poslal přátelskou zdravici s upozorněním na toto setkání. Rozzuřený Fleischer prý po zjištětní této skutečnosti vyrazil vzteky bez sebe na ulici a pozatýkal několik kolemjdoucích chodců. Posléze musel všechny propustit. Fleischer se stal terčem i dalších Morávkových vtípků. Za to, že gestapo v jednom z ilegálních bytů zabavilo Morávkův zimník, poslal odbojář Fleischerovi jakoby z Bratislavy pohlednici, v níž mu sděloval, že kvůli tomu odjíždí do teplých krajin.
Všichni tři členové Tří králů, především však Morávek, se rádi převlékali za Němce, nosili tyroláček a insignie členů Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP). Měli svého krejčího, pana Cabicara, jenž jim šil a uschovával speciálně připravený šatník.

Dne 21. března 1942 večer měl Morávek poblíž pražské Ořechovky schůzku pravděpodobně s agentem A-54. Vydal se tam společně s Václavem Řehákem, který šel napřed. Sled událostí, k nimž došlo u zastávky Prašný most, není s jistotou objasněn. Nejpravděpodobnější verze je, že Řehák byl dopaden agenty gestapa a odváděn k přistavenému autu. Morávek to z dálky viděl, nasedl na projíždějící tramvaj a chtěl Řeháka náhlou akcí vysvobodit. Část agentů gestapa zůstala v úkrytu, a Morávek tedy nabyl dojmu, že na gestapáky stačí. Vyskočil z tramvaje a vydal se svému spolupracovníkovi na pomoc. Vzápětí se však z úkrytů vyhrnul zbytek gestapáků a došlo k nepřehledné přestřelce. Podle starších dohadů si prý na útěk obrácený a zraněný Morávek vzal život sám výstřelem do hlavy, což však neodpovídá pitevnímu protokolu, podle něhož byl zasažen celkem šesti ranami – dvěma do nohou, dvěma do těla a dvěma do hlavy. Smrtelné zranění způsobila rána vypálená do boku, jež mu přeťala aortu. Zmíněné dvě rány do hlavy mu z neznámých důvodů zasadili příslušníci gestapa, ačkoliv měli při akcích vždy rozkaz dostat podezřelé živé. Oskar Fleischer mohl mít motivaci nenechat Morávka padnout živého do rukou svých soukmenovců, neboť Paul Thümmel patřil mezi Fleischerovy staré přátele a mohl s ním mít blíže nespecifikovanou dohodu. Zároveň není jasné, zda Morávek při závěrečném boji někoho z protivníků zranil či dokonce zabil.