Vznik Československého armádní sboru – 1917

Samotné označení za „legionáře“ je trochu zavádějící, neboť toto pojmenování vzniklo až v pozdější poválečné době. V letech války byly tyto jednotky označovány jako „revoluční dobrovolná vojska“ (později zahraniční čs. vojska).

Princip „dobrovolnosti“ byl zvláště v jejich počátcích tím rozhodujícím. Znamenal důležité osobní rozhodnutí a určitý krok do neznáma. Základem (později) československých „ruských“ legií se stávali již v roce 1914 dobrovolníci, kteří vstupovali do ruské armády, tehdy ještě carské a vytvořili legendární „Českou družinu“. Po nesmělých začátcích, kdy ze strany ruské carské armády na ně bylo pohlíženo jako na „cizáky“, kteří byli ruským velením zapojováni do bojové činnosti jen velmi opatrně (příslušníci družiny se uplatňovali vynikajícím způsobem např. jako vojenští rozvědčíci), došlo k největšímu rozmachu budování čs. jednotek až ve změněných podmínkách ruské reality. Nejprve v únoru roku 1917 došlo ke svržení carské vlády buržoazní revolucí a posléze v červenci roku 1917 se Čechoslováci vynikajícím způsobem zhostili „svého dílu“ boje v legendární bitvě u Zborova proti rakousko-uherské armádě.

Po bitvě zrušila ruská vláda na naléhání předsedy Československé národní rady profesora T.G. Masaryka, který v té době legie v Rusku organizoval, omezení při vytváření československých jednotek a postupně vznikly další jednotky, které 9. října 1917 vytvořily československý sbor v Rusku. Koncem roku 1917 bylo v Rusku 38 500 československých dobrovolníků.

Zdroj: VHÚ